Jméno: Karl Raimund Popper
Zařazení: Spisovatelé
Přidal(a): David Hampl
Rakouský filosof nabídl originální analýzu vědeckého výzkumu, který také aplikoval na výzkum v dějinách a filozofii. Ve svém životě získal mnohá ocenění, například Honorary doctor of the University of Vienna, Čestný odznak Za vědu a umění, Dr.-Leopold-Lucas-Preis, Premi Internacional Catalunya či honorary doctor of the University of Madrid Complutense.
Život
Karl Popper se narodil ve Vídni 28. července 1902 jako syn židovského advokáta. Studoval matematiku, fyziku a filozofii na vídeňské univerzitě. Ačkoli nebyl členem vídeňského kruhu, sympatizoval s některými jejími, ne-li všemi, cíli. V roce 1937 Popper přijal místo na Novém Zélandu jako vedoucí lektor filozofie na univerzitě v Canterbury University v Christchurch. Na konci druhé světové války byl pozván na Londýnskou ekonomickou školu jako čtenář a v roce 1949 byl profesorem logiky a vědecké metody. Poté četně navštěvoval Spojené státy jako hostující profesor a hostující lektor. V roce 1950 přednášel na Harvardské univerzitě. V roce 1965 se stal rytířem královny Alžběty II. – získal titul sir.
Ve své první knize Logika vědeckého bádání vytvořil analýzu znalostí, kterou aplikoval na teorie společnosti a historie. Během následujících let vyšly také jeho další knihy, které na sebe více méně navazovaly: Otevřená společnost a její nepřátelé, Bída historicismu, či Objektivní poznání.
V osmdesátých letech pokračoval přednáškách, zaměřených především na otázky evoluce a role vědomí.
Karl Popper zemřel na komplikace způsobené rakovinou, pneumonií a selháním ledvin 17. září 1994 ve věku 92 let.
Tento autor inspiroval spoustu jiných spisovatelů, kteří se soustředili na jeho teorie i jeho jako samotnou osobu. Jedna z nejlepších prací byla zpracována Paulem A. Schilppem a jmenovala se Phylosophy of Karl Popper. Autor v ní zpracovává životopis, kritické eseje i jeho odpovědi. Nejlepší studií je prozatím dílo od Maria Bungeho Kritický přístup k vědě a filosofii z roku 1964.
Dílo
Logika vědeckého bádání
Kniha z roku 1935 byla publikována v seriálu sponzorovaném vídeňským kruhem. Právě tato první kniha položila základy pro zbytek autorovy práce. Nabídla analýzu postupu, který má být použit ve vědecké práci, a kritérium významu výroků, které byly v této práci vytvořeny. Podle autora by měl výzkumník začít navrhováním hypotéz. Sběr dat je veden teoretickou představou o tom, co je důležité. Zkoumání příčinných souvislostí mezi jevy je také vedeno předními hypotézami. Taková hypotéza je vědecká pouze tehdy, pokud z ní můžeme odvodit konkrétní pozorovací tvrzení, které by, pokud by byla fakta zfalšována, hypotézu vyvrátila. Výrok je tedy smysluplný, a to pouze tehdy, pokud existuje způsob, jak ho lze zfalšovat. Proto by se měl výzkumník snažit vyvrátit své hypotézy spíše než potvrdit. Odmítnutí je skutečný pokrok, protože vymaže pole pravděpodobné hypotézy.
Otevřená společnost a její nepřátelé
Autor ve své knize, která byla vydána v roce 1945, napadl Platóna, G. W. F. Hegela a Karla Marxe, kteří nabízejí neudržitelné totalitní teorie, které jsou snadno falzifikovatelné. Otevřená společnost je často považována za jednu z nejvlivnějších knih autora i minulého století. Byla také zodpovědná za převažující použití termínu „otevřená společnost“.
Bída historicismu
Jedná se o pokračování knihy Otevřená společnost a její nepřátelé, která vyšla v roce 1957. Autor zde formuluje deterministickou teorii o obecných zákonech historického vývoje a pak ji vyvrací. Došlo k živé diskusi o otázce, kteří filozofové (pokud vůbec nějací), se takovou deterministickou teorií řídí.
Objektivní poznání
Tato kniha z roku 1972 kombinuje vědeckou teorii s teorií evoluce.
